Biologické hodiny v nás aneb O myších a lidech s prof. Illnerovou

Biologické hodiny v nás aneb O myších a lidech s profesorkou Illnerovou

Co všechno ovlivňuje cirkadiánní cykly člověka, jak nejlépe překonat „jet lag" či jak synchronizovat „skřivana a sovu" - to všechno a ještě další spoustu nesmírně zajímavých věcí se dozvěděli ti, kteří dorazili na přednášku jedné z nejvýraznějších dam české vědy prof. RNDr. Heleny Illnerové, Dr.Sc.

Ta se konala ve středu 17. března v malé aule „v České mládeži" a kdo přišel až těsně před začátkem přednášky, musel vzít za vděk už jen posezením na schodech. Posluchárna byla nacpaná k prasknutí a výjimkou nebyla ani dvě pozadí na jedné sedačce.

Mimořádně poutavé vyprávění o „skoro denních" časových rytmech člověka zahájila paní profesorka výkladem pojmů pro nebiology a postupně vysvětlovala, čím jsou naše životní rytmy ovlivňovány a řízeny.

Cirkadiánní rytmus je jeden z mnoha biologických rytmů trvající cca 24 hodin. Z toho je odvozen i název; circa - latinsky přibližně, dies - latinsky den. Cirkadiánní rytmy, tedy periodická kolísání aktivity a bdělosti,  lze pozorovat u celé řady organismů a u savců jsou řízeny shlukem buňek, tzv. suprachiasmatickými jádry (SCN). Ty se nacházejí v předním hypotalamu přímo nad křížením zrakových nervů (latinsky chiasma opticum; odtud název jader) a mají přímé propojení se sítnicí. SCN proto může být synchronizováno působením světla a tmy s vnějším světem.

Pokles denního světla vyvolá v organizmu zvýšení hladiny hormonu melatoninu, který usnadňuje spánek - proto se člověku lépe usíná v zatemněné místnosti. A naopak - světlo, ať už umělé či přirozené, je jednou z příčin poklesu melatoninu (a zároveň nárůstu hladiny kortizonu), tedy probuzení organizmu. Nic prý nenastartuje člověka lépe, než půlhodinová ranní procházka na denním světle nebo silná žárovka. Světlem či tmou v ten pravý čas se ostatně dají řešit i následky náročných přesunů do jiných časových pásem či ovlivňovat naše fyzické i psychické výkony.

Samotný průběh cirkadiánního rytmu se u jednotlivých lidí liší - známe tolik oblíbené dělení na "skřivany", kteří chodí dříve spát, zato však brzy vstávají, a "sovy", které ponocují, ale budí se až v deset bez ohledu na to, v kolik se dostanou z postele do vertikální polohy. Všichni jsme určitě vypozorovali, kdy jsme nejčilejší, kdy obvykle usínáme, kdy se nám pracuje dobře a kdy jen tupě zíráme na práci před sebou. Málokdo ale ví -  a to i z řad lékařů - že cirkadiánní rytmy, resp. geny, které jsou jimi řízeny, ovlivňují například i buněčné dělení. Což je poznatek, který by rozhodně neměl být opomenut při prevenci a léčbě rakovinných onemocnění.

Jinak řečeno, respektování přírodních cyklů, naslouchání vlastnímu tělu a v neposlední řadě synchronizace s biorytmem partnera  by mělo být podle charismatické paní profesorky Illnerové základem spokojeného života.

Bc. Jana Komínová, PřF UJEP