levá dekorace článkupravá dekorace článku
17.03. 2010

Biologické hodiny v nás aneb O myších a lidech s prof. Illnerovou

Omysichalidech.jpgBiologické hodiny v nás aneb O myších a lidech s profesorkou Illnerovou

Co všechno ovlivňuje cirkadiánní cykly člověka, jak nejlépe překonat „jet lag" či jak synchronizovat „skřivana a sovu" - to všechno a ještě další spoustu nesmírně zajímavých věcí se dozvěděli ti, kteří dorazili na přednášku jedné z nejvýraznějších dam české vědy prof. RNDr. Heleny Illnerové, Dr.Sc.

Ta se konala ve středu 17. března v malé aule „v České mládeži" a kdo přišel až těsně před začátkem přednášky, musel vzít za vděk už jen posezením na schodech. Posluchárna byla nacpaná k prasknutí a výjimkou nebyla ani dvě pozadí na jedné sedačce.

Mimořádně poutavé vyprávění o „skoro denních" časových rytmech člověka zahájila paní profesorka výkladem pojmů pro nebiology a postupně vysvětlovala, čím jsou naše životní rytmy ovlivňovány a řízeny.

Cirkadiánní rytmus je jeden z mnoha biologických rytmů trvající cca 24 hodin. Z toho je odvozen i název; circa - latinsky přibližně, dies - latinsky den. Cirkadiánní rytmy, tedy periodická kolísání aktivity a bdělosti,  lze pozorovat u celé řady organismů a u savců jsou řízeny shlukem buňek, tzv. suprachiasmatickými jádry (SCN). Ty se nacházejí v předním hypotalamu přímo nad křížením zrakových nervů (latinsky chiasma opticum; odtud název jader) a mají přímé propojení se sítnicí. SCN proto může být synchronizováno působením světla a tmy s vnějším světem.

Pokles denního světla vyvolá v organizmu zvýšení hladiny hormonu melatoninu, který usnadňuje spánek - proto se člověku lépe usíná v zatemněné místnosti. A naopak - světlo, ať už umělé či přirozené, je jednou z příčin poklesu melatoninu (a zároveň nárůstu hladiny kortizonu), tedy probuzení organizmu. Nic prý nenastartuje člověka lépe, než půlhodinová ranní procházka na denním světle nebo silná žárovka. Světlem či tmou v ten pravý čas se ostatně dají řešit i následky náročných přesunů do jiných časových pásem či ovlivňovat naše fyzické i psychické výkony.

Samotný průběh cirkadiánního rytmu se u jednotlivých lidí liší - známe tolik oblíbené dělení na "skřivany", kteří chodí dříve spát, zato však brzy vstávají, a "sovy", které ponocují, ale budí se až v deset bez ohledu na to, v kolik se dostanou z postele do vertikální polohy. Všichni jsme určitě vypozorovali, kdy jsme nejčilejší, kdy obvykle usínáme, kdy se nám pracuje dobře a kdy jen tupě zíráme na práci před sebou. Málokdo ale ví -  a to i z řad lékařů - že cirkadiánní rytmy, resp. geny, které jsou jimi řízeny, ovlivňují například i buněčné dělení. Což je poznatek, který by rozhodně neměl být opomenut při prevenci a léčbě rakovinných onemocnění.

Jinak řečeno, respektování přírodních cyklů, naslouchání vlastnímu tělu a v neposlední řadě synchronizace s biorytmem partnera  by mělo být podle charismatické paní profesorky Illnerové základem spokojeného života.

 

Bc. Jana Komínová, PřF UJEP


Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc
Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc