Čekání na konec světa 2012

Dvakrát po sobě se ve čtvrtek 8. prosince zcela zaplnila Bárka, kde Mgr. Zuzana Marie Kostićová, Ph.D., odbornice na předkolumbovskou kulturu starých Mayů a jejich náboženství, hovořila o mayském kalendáři a rozruchu kolem proroctví o konci světa.

Kdo přišel nažhaven na šokující novinky o příšerných katastrofách a zániku světa, byl asi zklamán. Vědecky faktický popis mayského kalendáře je totiž překvapivě prostý a zmínka vztahující se k datu 21.12.2012 je ve skutečnosti jen jedna. Oč tedy běží?

Wikipedie říká:

„Mayský kalendář je kalendář, pomocí kterého staří Mayové předpovídali zatmění Slunce." Podle Zuzany Marie Kostićové ale sloužil i mnoha jiným účelům - předpovídání dalších astronomických jevů jako cykly Měsíce nebo Venuše, stanovování data výročních svátků, orientačně pro zemědělce sloužil ke stanovování času setby a sklizně atd., k věštění individuálních osudů, k ubikaci dynastických skutků v čase a dalším účelům. "Pravděpodobně vznikl jako výsledek precizních a dlouhodobých astronomických pozorování. Přesnost, které dosáhli při výpočtech dob oběhu různých nebeských těles, je porovnatelná s údaji, které získali dnešní astronomové pomocí nejmodernějších přístrojů".(Wikipedie)

Nejvýznamnějším faktem, který mayský kalendář odlišuje od našeho a od současného chápání světa a času, je cykličnost. Každý časový úsek měl periodický charakter, neboť podle Mayů se vše neustále opakovalo. Stále přicházela ta samá období a s nimi stejné události, stejná božstva. Takové vnímání světa vlastně znamená „dokonalou" znalost budoucnosti. Pohled na svět typický pro křesťanskou kulturu, kde jsou čas a události lineární, jdou stále dopředu a nic se nemůže opakovat, je na světě poměrně výjimečný. Jako sled neustále se opakujících cyklů chápali svět v čase například i staří Řekové a Římané.

Dlouhý počet

Mayové používali vícero paralelních kalendářních systémů, přičemž data se zpravidla psala ve více systémech najednou. Systém, který nás zajímá, se jmenuje dlouhý počet.

„Je to jednoduše celkový počet dní, který uplynul od mayského dne "nula" - narození Venuše a začátku aktuálního, tedy v pořadí pátého mayského cyklu (= 5 125.37 let). Zapisoval se ve tvaru #.#.#.#.#.#.#.#.#., kde tečky oddělují určité jednotky dvacítkové soustavy (u nás by to odpovídalo zhruba zápisu tisíciletí.století.roky.měsíce.dny.), přičemž první položka odpovídá našim 63 081 429 rokům a poslední našim dnům. Běžně se však používalo jen posledních pět položek (např 9.15.9.0.1 znamená 1407201 dní ode dne "nula"). Výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu (0.0.0.0.0.) odpovídá(*podle starého datování) 11. srpnu 3114 př. n. l. a konečný den (13.0.0.0.0. = nové 0.0.0.0.0.) odpovídá (*podle starého datování) 21. prosinci 2012. V tento den má podle Mayů nastat konec aktuálního, pátého světa, nějakou katastrofou tak, jak skončily i předchozí světy. Není nám známo ale ani to, zda se počátek mayského kalendáře vztahuje na nějakou konkrétní historickou událost (protože ani nevíme, zda Mayové tehdy už existovali)." (Wikipedie)

Paní doktorka Kostićová však opravuje a upřesňuje: "Dlouhý počet v nezkrácené podobě doložené na stéle 1 v Cobá měl celkem 24 údajů (plné datum stvoření světa zní 13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.13.0.0.0.0.0. Ajaw 8 Kumk'u, respektive 0.0.0.0.0. 4 Ajaw 8 Kumk'u). Zároveň žádné "konečné datum" neexistuje - dlouhý počet mohl běžet donekonečna stejně jako náš letopočet, končí pouze aktuální b'ak'tun (a konců b'ak'tunů už bylo v mayských dějinách dost na to, abychom věděli, že genericky se s jejich ukončením žádný konec světa nepojil). V žádném případě také není pravda, že "v tento den má podle Mayů nastat konec aktuálního, pátého světa, nějakou katastrofou" - nebo alespoň o žádné takové mayské víře nevíme, jsou to jen nepodložené, velmi diskutabilní dohady vědců, kteří si pustili v popularizujích textech pusu na špacír a jejich spekulace zlidověly v new age a populární kultuře."

Monument 6 Tortuguero

Jedinou dosud „rozluštěnou" zmínkou o 21. prosinci 2012 je proroctví z kamenné destičky z Monumentu 6 z jihomexického naleziště Tortuguero. Tehdy úřadující vládce Bahlam Ajaw na ní předpovídá, že v tento den by se měl v Tortugueru zjevit bůh, který byl přítomen v den stvoření, bůh Bolon Yokte' K'uh. Dle paní doktorky Kostićové je na fragmentu i návod, jak tohoto boha uctít, ale konkrétní zmínka o katastrofě žádná.

Fenomén 2012

Médiím to ovšem nevadí. Spousta zaručených interpretací proroctví zaplavila virtuální i skutečný svět. Zhmotnila se do internetových a novinových článků, někdy dokonce do seminářů a kurzů. Kromě velkých přírodních katastrof a pohrom se čeká duchovní transformace lidstva, nová energie, obrovské změny v myšlení a chování člověka a další. Fenomén 2012 zkrátka žije už roky vlastním životem.

Proč vlastně tak napjatě čekáme na prosinec 2012? Vysvětlení by možná poskytli spíše sociologové, psychologové a filozofové. Mnoho z nás cítí, že překotná materiální doba, v které žijeme, nám štěstí nepřináší. Naopak, klade na nás čím dál tím vyšší nároky, valí na nás stres, agresivitu, pocity chaosu a neštěstí. Média nás zaplavují negativními zprávami - denně nám servírují korupci, vraždy, podvody, rozpady a úpadky a my máme pocit, že svět je špatný, řítí se do záhuby a že už zoufalstvím nevydržíme.

Toužíme po návratu k něčemu přirozenějšímu, klidnějšímu, čistějšímu, k rodině a tradičním hodnotám, toužíme po poctivém životě, lásce, klidu a štěstí. A tak upínáme svou naději k magickému datu 21.12.2012. Chceme, aby se jako zázrakem něco změnilo, aby se něco stalo a my jsme nemuseli dál žít tak, jak žijeme dnes. Otázka je, jestli změna, která má přijít, nemá určitou premisu. Třeba tu, že začneme s duchovní změnou sami u sebe. Ovšem pak už nám bude v podstatě jedno, co se 21. prosince 2012 stane. A to by mohl být ten zázrak, na který tak čekáme.

Jana Komínová